Existují, je jich ale velmi málo v porovnání s těmi, ve kterých jsou. Snad nejhorší jsou výrobky dětské. Tam najdete zcela paradoxně, éček nejvíc.
– V takové dětské šunce, dětských párečcích a v dalších potravinách označených přívlatkem dětské, jich bohužel najdete celou řadu. Není jasné proč tam jsou, kdo to dovolil a co dětem tato éčka způsobují. Jasné ale je, že v potravinách, a to nejenom dětských nemají absolutně co dělat!
Co všechno nám škodí
Zajímalo by mne, když jdete na nákup, podle čeho potraviny vybíráte, podle čeho si vybíráte obchody, kterým necháte vydělat, zkrátka jak nakupujete.
– Koukáte například, jestli je v potravinách palmový tuk? Kde jsou vyrobené? On například takový siřičitan draselný nebo například dusitan sodný, který je v drtivé většině uzenin, jehož označení je E250, tak schválně mrkněte na své potraviny v lednici, je pěkně nebezpečný. Zůstaňme u té E250, co je to tedy vlastně zač. Tento dodává, stejně jako některé jiné, uzeninám uzenou chuť, vzdoruje bakteriím, tedy nepodlehne hned zkáze, slouží jako stabilizátor barvy uzenin, a tak dále.
Vliv na lidský organismus
Přesně to raději ani nechtějte slyšet, ale není nic složitého si zadat E250 do vyhledávače na vašem počítači a uvidíte.
– Jen prozradíme, že ve stupnici škodlivosti od jedné do šesti, je toto éčko označováno číslem pět. Je popisováno jako nebezpečné a nevhodné pro děti. A podívejte se, co je uvedeno na přebalu třeba balené dětské šunky?
Že je to hrůza a jak si to výrobci mohou dovolit? Výrobci nemají etiku, to je pravda. Ale zákony jim taková éčka, v mírách malých tak, aby splňovala zákonné limity používat dovolují. Takže znovu, kdo zato může? Politici, kteří zákony nastavují?
Ano, ti také. Nejvíce ale za to, můžeme přece my. To my jim takovou potravinu koupíme, a to my jim jí rozbalíme a naservírujeme jim jí na talíř. Chceme po nich, aby všechno dojedli, jinak nebudou zdraví, nevyrostou, nebudou mít sílu. To je ale paradox, nemyslíte? Co když takové výrobky přestaneme dětem dávat.