Pandemie nemoci Covid-19 se rozšířila bez nadsázky po celém světě, naši republiku nevyjímaje. Většina států pak zavedla jako jedny z opatření proti jejímu dalšímu rozšiřování i uzavření téměř všech obchodů s výjimkou potravin, drogerií a lékáren, to vše v kombinaci s celostátní karanténou. U nás tomu není jinak.
Pro mnoho především malých obchodů a firem je tato situace prakticky likvidační. Nemohou prodávat, a tedy vydělávat peníze. Avšak zaměstnanci samozřejmě výplatu chtějí, nebo alespoň její část. Není tedy divu, že poměrně velká část vyhlásila bankrot a skončila.
To ovšem znamená propuštění všech zaměstnanců. Jistě, vzhledem k tomu, že se obvykle jedná o malé podniky, jich není tolik. Avšak vzhledem k tomu, jaké množství firem takto skončilo svou činnost, množství lidí bez práce narůstá.
Je samozřejmé, že i tito lidé chtějí jíst a že mají nájmy a další poplatky, které musí zaplatit. A je pravda, že se v této situaci neocitli vlastní vinou. Požádají tedy o pomoc stát. Ten jim poskytne sociální dávky, takže alespoň mají za co kupovat jídlo.
Avšak tyto peníze budou znatelně chybět v našem rozpočtu. Zvlášť když k tomu připočítáme i mimořádné náklady například na nákup ochranných pomůcek, jako jsou roušky a respirátory. Státní dluh se tedy prohlubuje.
Máme se tedy obávat blížící se ekonomické krize? Koneckonců až pandemie opadne, spousta firem již nebude na trhu. Bude tedy poměrně těžké ekonomický systém opět nastartovat, neřku-li dostat ji na takovou úroveň, na jaké byla, než to celé začalo.
Je tedy jasné, že nás nečekají jednoduché časy. Avšak nejsme na tom ani zdaleka tak špatně, jako například Itálie či Španělsko, kde nemoc řádila a řádí se skutečně velkou silou. Přesto nemůžeme očekávat, že se ihned vrátíme zpět do situace, která byla dříve.
Očekává se, že bude trvat minimálně dva roky, ne-li více, než se svět vzpamatuje. A musíme si pamatovat, že ač my jsme na tom poměrně dobře, jsme na zahraničním obchodu stejně částečně závislí. Proto musíme přistupovat k budoucnosti s opatrností.