Často to slýcháme při hádkách nebo ve vypjatých situacích: „uklidni se!“ a daný člověk, který to na nás křičí, protože je sám vystresovaný, si myslí, že najednou změníme o sto osmdesát. Jenomže my to přetočíme o tři sta šedesát a ještě mu to pořádně vrátíme. Teď ale nemluvíme o těchto krátkodobých „výlevech“, každý se někdy potřebuje pořádně vystresovat. O čem se ale bavíme, tak je celkový duševní stav.
Tedy prevence. Je nesmírně důležité, ať už pracujete v továrně nebo kanceláři, abyste byli především vyrovnaní nejen se světem, ale předně sami se sebou. Není nic horšího, než když si učitel vylévá vztek ze svých špatných rozhodnutích na studenty, když šéf tyranizuje podřízené jenom proto, že se pohádal doma s manželkou. Vnitřní neklid může mít spoustu forem. Nemusí se jednat ani tak o ty maličké vypjaté situace (sice tisíckrát nic umořilo vola). Často se tyto maličké události stávají jenom proto, že dlouhodobě strádáme. Máme pocit, že nám něco chybí, že jsme něco udělali špatně. Bolestné vzpomínky, traumata. Každý má nějaké to máslo na hlavě – ale protože nedokážeme tak nějak vnitřně máslo „sejmout“, házíme ho na druhé, abychom sami sebe povýšili.
Lehce se říká, hůře se dělá
Radit vám může každý na internetu. Jak překonat tohle či ono. Vždycky to ale musíte být vy. Vy musíte chtít, vy musíte konat, vy musíte měnit. Své okolí, ale především sami sebe. Kdo se na sebe nedokáže podívat do zrcadla, aniž by odvrátil zrak, tak se přeci nemůže dívat stejně na ostatní.
Je spousta způsobů
Dnešní doba přináší spoustu stresu, nároků. Je příliš rychlá na naše mozky. A příliš chladná. Nebo to tak bylo odedávna? Bůh ví. Způsobů, jak se vyrovnat sami se sebou a skutečně dojít klidu, je ale také mnoho. Každému, co jeho jest. vám také pomůže uklidnit se, ale stejně tak může na někoho zabrat třeba malování, keramika, jóga, cvičení, pomoc druhým.